5 důvodů, proč to bláznivé holky dělají lépe

Existuje jisté slovíčko, které se rádo přisuzuje ženám, které se rozhodly žít mimo určitou uznávanou normu. A tou nálepkou je „bláznivé“. Nejenže dává negativní konotace těm, kteří skutečně žijí s duševní nemocí (ne lidem, o kterých mluvím v tomto článku), ale také vykresluje tyto úžasné ženy jako „ty druhé“, lidi, před kterými je třeba mít se na pozoru, být k nim skeptický, nebrat je vážně. Zde vysvětluji, proč vlastně bláznivé dívky prostě dělají život lépe.

1. Ve skutečnosti vůbec nejsou bláznivé.

„Přetváří svou vlastní temnotu ve své vlastní světlo. Vidí své soukromé stíny – a miluje je. Setkává se s vlastními citovými hlubinami – a vlastní je. Čelí soukromým obavám z odloučení – a povznáší se nad iluzi. Je zdrojem svého Já a stále se nachází ve vyšším stavu stávání se.“ -Molly McCord

Bláznivé na bláznivých dívkách je to, že vlastně vůbec nejsou bláznivé. Ve skutečnosti jsou až směšně inteligentní. Způsob, jakým se rozhodly žít svůj život, je naprosto vědomé rozhodnutí, které se zrodilo z dlouholetého zpochybňování podstaty sebe samých, druhých a světa kolem nich a z rozhodnutí, co je pro ně nejlepší. Uvědomili si, že je nemožné, aby univerzální model štěstí fungoval pro všech sedm miliard z nás, takže místo aby poslouchala rady mocných kolem sebe, pracuje na tom, co slouží jí. Ačkoli by ji ostatní mohli vidět, jak dělá to, co nazývají chybami, když se na této cestě prodírá vpřed, ona je nazývá jen lekcemi, protože je s láskou ukládá do své sbírky nástrojů, aby se z nich mohla poučit na další cestě.

2. Jsou prudce vášniví

„A ty ses snažila změnit, že? Víc jsi zavřela pusu. Snažil ses být jemnější, hezčí, méně prchlivý, méně bdělý… Z lidí domy neuděláš. To už ti měl někdo říct. A jestli chce odejít, tak ať odejde. Jsi děsivá a zvláštní a krásná. Něco, co ne každý umí milovat.“ -Warsan Shire

Bláznivá dívka je šíleně vášnivá a nemiluje polovičatě. Ať už jde o projekt, předmět, místo nebo lidi v jejím kmeni, pokud něco miluje, miluje to hloupě a vrhá se do toho po hlavě. Pokud něco miluje, chce si k tomu přivonět, ochutnat to, naučit se o tom všechno možné. Nechápe, že někteří lidé projevují svou lásku jen při zvláštních příležitostech jednou za rok. Stejně tak nechápe, jak někteří lidé vyjadřují vděčnost až zpětně. Myslí si, že každý den je vhodný k tomu, aby se vybičovala k nějakému L a G, protože ví, že každý jednotlivý den může být něčí poslední.

Když chrání věci, které miluje, dokáže být pekelně divoká. Právě odtud pochází označení „bláznivá“, protože v průběhu západní historie byla žena považována za bláznivou nebo hysterickou, pokud vykazovala určité „příznaky“: citovou vzrušivost, otevřenost a sexuální touhu. Přiklepnutí lékařského stavu usnadnilo lidem její marginalizaci a zesměšnění. Nyní je bláznivé ženě jedno, jak ji společnost označí, protože se prostě zabývá tím, co dělá ona. Ví, že zraňující nálepky jsou jen malou cenou za to, že žije věrně sama sobě. Ví, že žít zdrženlivý život by bylo mnohem těžší. A tak to je.

3. Vyvolává v ostatních opravdovost

„Přiznejte si to. Nejsi jako oni. Ani zdaleka nejsi jako oni. Možná se občas oblékáš jako jeden z nich, sleduješ stejné bezduché televizní pořady jako oni, možná dokonce občas jíš stejné jídlo z fast foodu. Ale zdá se, že čím víc se snažíte zapadnout, tím víc si připadáte jako outsider a sledujete „normální lidi“, jak se věnují své automatické existenci. Protože pokaždé, když říkáte klubová hesla jako „Hezký den“ a „Dneska je hrozné počasí, co?“, uvnitř toužíte říkat zakázané věci jako „Řekni mi něco, co tě rozpláče“ nebo „K čemu myslíš, že je deja vu?“. Přiznejte si, že chcete mluvit i s tou holkou ve výtahu. Ale co když si ta dívka ve výtahu (a plešatý muž, který prochází kolem vaší kóje v práci) myslí totéž? Kdo ví, co se můžete dozvědět, když risknete konverzaci s cizím člověkem? Každý v sobě nosí kousek skládačky. Nikdo nevstoupí do vašeho života pouhou náhodou. Důvěřujte svým instinktům. Dělejte nečekané věci. Najděte ty druhé…“ -Timothy Leary

Tato dívka nemá trpělivost na nezávaznou konverzaci. Konverzace vyplňující čas ji téměř fyzicky bolí. Proto vás tato dívka vybízí, abyste se odchýlili od standardního scénáře společenských norem. Zhruba ve stejné době, kdy se vás normální lidé, které jste právě poznali, ptají, co děláte v práci, se vás ona ptá na to, kdy jste naposledy plakali, nebo na váš vztah k vesmíru. A kupodivu je vám příjemné jí to říct. Nemá trpělivost s kouřovými clonami ani s pečlivě pěstěnou tváří, kterou předvádíte, a raději by se dostala k té nejhrubší, celé pravdě o vás; k těm částem, na které jste hrdí, a k těm ostatním, na které možná tak pyšní nejste. Což mimochodem z celého srdce přijme. A vězte, že když se rozohní nad něčím, co jste řekli, nesnaží se vás otupit. Povzbuzuje tě, abys jí vyšel vstříc v syrovém a autentickém světle, a bude hloupě milovat každého, kdo to udělá.

4. Jsou to vlastně opravdu milí lidé

„Přines mi své utrpení.

Rachot řevu zlomených kostí.

Přineste mi vzpouru ve svém srdci.

Hněvivou, divokou a syrovou.

Přineste mi to všechno.

Nebojím se tmy.“

Přineste mi vzpouru ve svém srdci. -Mia Hollow

Při vší své intenzitě a vášnivosti bláznivé dívky vlastně nedokážou způsobit bolest jinému člověku, dokonce ani tomu, kdo jí ublížil. Má ve zvyku pohlcovat bolest lidí kolem sebe a má tendenci se jí snažit zbavit – i když to není v jejích silách. Během let si vyvinula silnou emoční inteligenci a nevyhýbá se ani stínům, a to jak svým, tak cizím. Proto se s ní lidé obvykle cítí bezpečně a ochotně jí předávají svá tajemství do úschovy, nechávají se vtáhnout pod její ochranná křídla, aby je inspirovala a vedla.

5. Příběhy, které po sobě zanechávají

„Dary k nám přicházejí, když se otevřeme jediné největší pravdě, kterou znali ti před námi: za světem, který vidíme každý den kolem sebe, je větší svět. Ten větší svět nás miluje víc, než si vůbec dokážeme představit, a v každém okamžiku nás pozoruje a doufá, že ve světě kolem nás uvidíme náznaky toho, že tam je.“ -Eben Alexander, M.D.

Když bláznivé dívky opustí zemi, někdy až příliš brzy, zanechají po sobě takový odkaz, který neumírá ani po letech. Nikoho nezajímá, jak konvenčně úspěšní byli nebo nebyli, co měli nebo neměli. Mluví se o tom, jak skutečně, doopravdy žila. Ještě po letech se smějí tomu, jak byla celou noc vzhůru, aby vám upekla narozeninový dort, který se ukázal být příšerný, nebo jak si na festival Duhový had vzala jen vystřižené hvězdy přes bradavky. Jak když na tebe zaměřovala svou pozornost, připadal sis jako jeden z vyvolených, jako bys byl jedním z mála šťastlivců, které zasvětila do nějakého velkého univerzálního tajemství. A další historky, předávané sem a tam jako zlaté balíčky, které když vyprávíte lidem, kteří ji neznali, setkáte se s hlasitým, doširoka otevřeným „ani náhodou. Co udělala?“

Tu bláznivou holku nejen milujete, ona je láska. A v životě i ve smrti dál připomíná lidem, které po sobě zanechala, že mají žít, ne jen existovat.

A proto, přátelé, to bláznivé holky prostě dělají líp.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.