Opatrovnictví dospělých

Pokud je osoba, o kterou pečujete, v dobrém zdravotním stavu, možná o její případné potřebě opatrovnictví neboli opatrovnictví dospělých neuvažujete. Pokud však o tomto kroku uvažujete, nejste sami.

Pravdou bohužel je, že mnoho starších lidí má ke konci života dlouhá období, kdy nejsou schopni sami za sebe rozhodovat – v důsledku Alzheimerovy choroby nebo jiných forem demence, mrtvice, nehody nebo jiného vážného zdravotního stavu.

Pokud má tato osoba předem vypracovanou směrnici o zdravotní péči, může být rozhodování o její zdravotní péči, pokud se stane neschopnou, již zajištěno. Pokud má trvalou plnou moc pro finance , bude zde někdo, kdo se postará o finanční záležitosti.

Ale co když má pouze jeden z těchto dokumentů? Nebo žádný z nich? Nebo existují důležitá rozhodnutí, která nejsou v těchto dokumentech zahrnuta? V takovém případě může přijít na řadu opatrovnictví nebo poručnictví pro dospělé. Jeho vyřízení není jednoduché, obvykle je k němu zapotřebí právník a musí ho schválit soudce. Mohlo by však pomoci vyřešit obrovský problém, kdo učiní důležitá rozhodnutí, která se jí týkají, když to sama nedokáže a není dostatek jiných písemných pokynů.

Co je to conservatorship neboli opatrovnictví dospělé osoby?

Conservatorship a adult guardianship je v podstatě totéž – různé státy používají jeden nebo druhý název. Pro zjednodušení budeme používat pouze termín conservatorship. Pokud někdo nemůže sám činit důležitá rozhodnutí, soudce jmenuje někoho – říká se mu „opatrovník“ – kdo tato rozhodnutí učiní za něj. Rozhodnutí učiněná opatrovníkem mají právní podporu soudu. Opatrovník může být jmenován, aby rozhodoval o jejích financích, zdravotní a osobní péči nebo o obojím.

Někdo, kdo je jmenován, aby rozhodoval o její zdravotní péči a dalších aspektech jejího osobního života – například o tom, kde má bydlet – se nazývá „opatrovník (nebo poručník) osoby“. Někdo, kdo je jmenován, aby rozhodoval o financích, se obvykle nazývá „opatrovník (nebo poručník) majetku“. Pokud potřebuje obojí, může soud jmenovat stejnou osobu, která bude vykonávat obě funkce.

Výhody a nevýhody opatrovnictví

Zřízení opatrovnictví pro někoho má své výhody i nevýhody. Ve stručnosti jsou následující:

Pros

  • Dává členům rodiny vědět, že někdo rozhoduje
  • Dává jasnou právní pravomoc jednat s třetími stranami
  • Zajišťuje proces, kdy soudce schvaluje důležitá rozhodnutí

Nevýhody

  • Nákladné zřízení, vyžaduje právníka, právní dokumenty, a soudní jednání
  • Časově náročné, včetně rozsáhlého průběžného papírování
  • Může být ponižující pro staršího dospělého, který je ještě trochu schopný
  • Může být emocionálně náročné, pokud se členové rodiny neshodnou na tom, kdo by měl být opatrovníkem

Kdy by bylo opatrovnictví pro člena rodiny dobrým nápadem?

K tomu, aby bylo opatrovnictví vhodné, se musí spojit dvě věci. Zaprvé, osoba musí být fyzicky nebo duševně neschopná činit za sebe důležitá rozhodnutí. Druhou okolností je, že ještě nemá právní dokumenty (jako je závěť a plná moc pro finance), které se týkají rozhodování o jejích osobních a finančních záležitostech.

  • Pokud nemá připravenou plnou moc pro finance, může potřebovat opatrovníka majetku.
  • Pokud nemá lékařskou směrnici nebo závěť pro život, může potřebovat opatrovníka osoby pro rozhodování o zdravotní péči.
  • I když má lékařskou směrnici, možná bude potřebovat opatrovníka osoby pro rozhodování o zdravotních záležitostech, které nejsou zahrnuty v lékařské směrnici (pokud již lékařská směrnice nejmenuje zástupce pro tato rozhodnutí).
  • I když má plnou moc pro zdravotní péči i finance, může potřebovat opatrovníka osoby, aby rozhodoval o jejím osobním životě – například o tom, kde má bydlet nebo kdo s ní smí trávit čas.

Jak zřídit opatrovnictví pro člena rodiny?

Ošetrovnictví vyžaduje podání formálních právních dokumentů a následné soudní jednání před soudcem. V právních dokumentech musí být jasně popsán její fyzický nebo duševní stav a její neschopnost rozhodovat. Je možné, že rodinní příslušníci budou muset být informováni a budou mít možnost podat své vlastní právní dokumenty, a to buď na podporu, nebo proti navrhovanému opatrovnictví nebo navrhovanému opatrovníkovi. A také dotyčná osoba musí mít možnost zpochybnit opatrovnictví, pokud může a chce. K tomu všemu budete potřebovat pomoc právníka se zkušenostmi s opatrovnictvím.

Chcete-li najít vhodného právníka, obraťte se na advokátní komoru v okrese, kde žijete vy nebo osoba ve vaší péči, a požádejte ji o službu doporučení právníků. Až budete kontaktovat referenční službu, požádejte o jména místních právníků, kteří se specializují na opatrovnictví nebo právo starších osob. Můžete se také obrátit na Národní akademii advokátů pro starší lidi (National Academy of Elder Law Attorneys) a požádat o doporučení na její členy ve vaší oblasti.

Jak soudce rozhodne, že někdo není schopen sám o sobě rozhodovat?

Není vždy snadné určit, zda je někdo schopen rozhodovat. V některých případech je zřejmé, že opatrovník je nezbytný – například u osoby, která je v bezvědomí nebo v polovičním vědomí nebo která trpí pokročilou Alzheimerovou chorobou či jinými formami demence. Mnoho jiných osob má však fyzická nebo duševní omezení, která snižují, ale zcela nevylučují jejich schopnost rozhodovat. V takovém případě musí soudce zvážit názory a možnosti.

  • Pokud je schopna komunikovat, může s ní soudce kromě čtení zpráv od lékařů a rodinných příslušníků chtít mluvit přímo nebo pověřit zvláštního soudního úředníka. Soudce nebo soudní vyšetřovatel se jí zeptá, zda rozumí soudnímu řízení, zda chce opatrovníka a zda se cítí být schopna sama rozhodovat.
  • Pokud po předběžném šetření stále není jasné, zda potřebuje opatrovníka nebo kdo by jím měl být, může jí soudce ustanovit samostatného právníka, který ji bude v soudním řízení zastupovat.
  • Soudce může ustanovit opatrovníka, ale omezit jeho pravomoc pouze na určitá rozhodnutí, přičemž ostatní rozhodnutí vyžadují další soudní jednání.

Kdo by měl vykonávat funkci opatrovníka – a jaké jsou jeho povinnosti?

Pro opatrovníka osoby je obvykle nejlepší někdo – obvykle dospělé dítě nebo sourozenec – kdo žije v blízkosti dotyčné osoby. Pro opatrovníka majetku by to měl být někdo, kdo je obeznámen s nakládáním s financemi, zejména pokud jsou tyto finance značné nebo komplikované.

V obou případech to musí být někdo, kdo může správě jejích záležitostí věnovat potřebný čas. Pokud v její blízkosti nežije žádný člen rodiny nebo pokud žádný člen rodiny nemá dostatečné finanční znalosti, může soudce jmenovat profesionálního opatrovníka – buď státního úředníka, nebo soukromého placeného opatrovníka.

Vy se můžete cítit jako nejlepší osoba pro funkci opatrovníka, ale jiný člen rodiny s tím může nesouhlasit. Než podáte jakékoli soudní dokumenty, poraďte se s rodinou, kdo by měl být opatrovníkem. Vyjasnění této otázky předem může hodně přispět ke snížení stresu a k hladšímu a méně nákladnému soudnímu procesu.

Ošetřovatel bude muset rozhodovat o její každodenní péči. Opatrovník však může být také nucen učinit zásadní osobní nebo finanční rozhodnutí, například jak nejlépe vynaložit její majetek na dlouhodobou péči nebo kde bude žít. Opatrovník za ni také musí vyřizovat administrativní záležitosti – například jednání s lékaři, Medicare, pojišťovnou nebo agenturou či zařízením dlouhodobé péče. To zahrnuje podávání žádostí o jakékoli dávky, důchody, zdravotní pojištění a podobně, na které by mohla mít nárok.

Ošetřovatel musí také pečlivě vést záznamy o rozhodnutích a výdajích učiněných jejím jménem. Tyto informace musí pravidelně hlásit soudu; jak často a jak podrobně, závisí na nařízeních soudce v jejím konkrétním případě.

Soudce může také požadovat, aby se opatrovník pravidelně vracel k soudu a podával zprávy o tom, co se stalo od posledního soudního jednání. Nebo může požadovat, aby se opatrovník vrátil k soudu před přijetím některých závažných rozhodnutí, jako je prodej jejího domu nebo její přestěhování do pečovatelského zařízení nebo mimo stát.

Je opatrovník placen

Obvykle byste vy nebo jiný člen rodiny, který působí jako opatrovník vašeho rodinného příslušníka, nedostávali za výkon těchto povinností zaplaceno, i když výdaje jsou hrazeny z jejích prostředků. Profesionální opatrovník by byl placen a o výši odměny rozhoduje soudce.
Za určitých okolností je práce opatrovníka velmi časově náročná a vážně omezuje jinou práci, kterou by opatrovník mohl vykonávat. V takovém případě lze soudce požádat o zvláštní odměnu pro rodinného příslušníka, který vykonává funkci opatrovníka.

Co se stane, když opatrovník špatně vyřídí záležitosti mého rodinného příslušníka?

Ošetrovník není finančně odpovědný za špatný úsudek při vyřizování finančních záležitostí. Opatrovník by nesl osobní odpovědnost pouze v případě, že by se soudci prokázalo, že opatrovník kradl nebo se jinak dopouštěl podvodu nebo lehkomyslně riskoval majetek dané osoby.
Pokud se vy nebo jiní členové rodiny domníváte, že opatrovník soustavně činí špatná rozhodnutí ve prospěch vašeho rodinného příslušníka – ať už v oblasti financí nebo osobní péče o něj – můžete podat soudní dokumenty, v nichž tyto problémy nastolíte, a soudce rozhodne, zda by měl být opatrovník vyměněn.

Kdy opatrovnictví skončí?

Opatrovnictví bude pravděpodobně trvat, dokud bude žít. Může však být ukončeno, pokud se jí vrátí schopnost rozhodovat. Finanční opatrovnictví může být ukončeno, pokud již nemá žádný majetek, se kterým by mohla nakládat.
Ačkoli samotné opatrovnictví bude pravděpodobně trvat, dokud bude váš rodinný příslušník žít, osoba vykonávající funkci opatrovníka se může změnit. K tomu by mohlo dojít, pokud opatrovník zemře, odstěhuje se nebo z jiného důvodu již nemůže zvládat povinnosti opatrovníka.
Soudce by také mohl nahradit opatrovníka někým jiným, pokud opatrovník opakovaně činí špatná rozhodnutí nebo zanedbává své povinnosti. O změnu může požádat rodinný příslušník nebo jakákoli jiná zainteresovaná osoba, a to tak, že podá soudu písemnosti, v nichž podrobně uvede důvody, proč by měl být opatrovník nahrazen.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.